Mořská ryba strašík maloústý (Macropinna microstoma) žije v severních oblastech Pacifiku, v hlubinách od 600 do 800 metrů, kde se nachází jen malé, anebo vůbec žádné množství světla. Je to takzvaná zóna soumraku. Jak tedy tato ryba dokáže vysledovat kořist a svou budoucí potravu? Slouží jí k tomu speciálně uzpůsobené oči, které umožňují teleskopické vidění. Jsou obrovské, mají válcovitý až soudkovitý tvar a zelenou barvu. Horní část hlavy včetně očí je obklopena průhledným krytem, vyplněným bezbarvou tekutinou. Díky tomu dokáže ryba maximalizovat zachycené světlo, a oči otáčet a zaostřovat do různých směrů. Strašík maloústý je tak k životu v hlubinách plně přizpůsoben.
Američtí vědci, mořští biologové, díky sledování strašíků kamerami v jejich přirozeném prostředí, zjistili, že i když ryby spočívají nehybně až strnule ve vodě, přece jen se něco pohybuje. A to jejich oči, které se natáčejí všemi směry a slídí po potravě. Dvě skvrny nad ústy jsou podobné lidským nosním dírkám. Průhlednou schránku vědci objevili až v roce 2009, přestože ryba byla popsána už roku 1939. Běžně se totiž stávalo, že strašíkům, vytaženým z moře průhledná krytka v důsledku změny tlaku praskla, a nebyla tedy po celá léta objevena. Řadu let se totiž biologové setkávali pouze s mrtvými exempláři, chycenými v síti. Takže se původně domnívali, že strašíkovy oči, jež jsou obrácené vzhůru, dokáží sledovat pouze prostor nad sebou. A tak překvapení po desetiletích výzkumu bylo obrovské.
Ryba je poměrně vzácná, za třicet let výzkumu se s ní vědci setkali v jejím přirozeném prostředí pouze 9x. Mořští biologové se domnívají, že průhledná kupole pomáhá strašíkovi chránit oči v době, kdy sbírá potravu mezi chapadly sifonoforů. Jedná se o druh žahavých medúz, které plují v hlubinách v dlouhých, takřka smrtících provazcích.